Historie města Sobotka

Brána do Českého ráje, město básníků, kantorů a ševců – tak i jinak nazývali Sobotečtí své městečko. Městečko, na které nedají dopustit, které je pro ně tím nejmilejším a nejkrásnějším městem na světě.

Je to již dávno, kdy se v této končině objevila lidská noha, kdy se zde člověk usadil natrvalo a konečně kdy někdo neznámý založil město. Vše nasvědčuje tomu, že město vzniklo koncem 13. století v období vnitřní kolonizace za posledních Přemyslovců. Snad se lokátor – zakladatel města jmenoval Sobotka, snad si zde vyžádal konání týdenních trhů v sobotu – těch snad by bylo mnoho. Skutečností je, že město vzniklo, že patřilo rodu Vartenberků a že kromě pravidelného velkého náměstí zde byla malá tvrz a kostelík, zřejmě v místech dnešního kostela.

Panstvu však málo odolná tvrz dlouho nevyhovovala, proto si kolem roku 1340 zbudovali nedaleko pevný hrad Kost, kam přenesli své sídlo a Sobotka zůstala jen hospodářským a kulturním centrem nového kosteckého panství. Konaly se tu trhy, byla tu škola, i první řemeslníci a kupci zde žili.

Nadějný rozkvět města však násilně přervala neznámá pohroma během 15. století. Kdysi se myslelo, že katolický kostecký pán – Hasenburk – potrestal odbojné husitské měšťany. Ale kdo ví, jak to bylo ve skutečnosti, když po celou dobu husitských válek byl ve městě katolický kněz. Snad město vyhořelo, snad nějaká vojenská jednotka zničila jeho nepevné ohrazení a vyloupila domky – to se již asi nikdy nedozvíme, neboť v tomto 15. století se o městě Sobotce téměř nikde v pramenech nic neuvádí.

Až roku 1497 se zakoupil na Kosti Jan ze Šelenberka a hned následujícího roku se přimluvil u krále Vladislava, aby Sobotka byla povýšena na město. Pravděpodobně znovupovýšena. Stalo se tak 24. srpna 1498.

A o století později, 24. srpna 1596, vysvětili v Sobotce nový velký renesanční chrám sv. Maří Magdaleny. To již Sobotečtí jen vzpomínali na laskavé a hospodárné Šelenberky i na jejich nástupce, luteránské Bibrštejny – Kostecko v té době patřilo Lobkovicům, a to byli také moudří páni. Zakládali rybníky, podporovali rozvoj cechů, dávali městu různá privilegia, dovedli svou chytrostí převést obyvatele panství mírnou cestou zpět ke katolictví – prostě jim za přestup na novou víru postavili nový kostel a do něho opatřili nádhernou monstranci a vzácný graduál. Ale dovedli být i tvrdí, když městu vyhořel pivovar, postavili nový – ale na Kosti.

Po Lobkovicích se opět blýskalo a duněly válečné bubny. Vládcem města i širokého kraje kolem byl Albrecht z Valdštejna a po něm Černínové. Požáry, vojenská tažení, hlad a další útrapy třicetileté války se nevyhnuly ani Sobotecku. Ještě že po ní byl dobrým pánem velkorysý Humprecht Jan Černín z Chudenic. Založil novou městskou čtvrť, nové cechy, nechal v letech 1666-1680 zbudovat zámeček Humprecht, daroval městu radnici atd. Sobotka se rozrůstala, baráčky se začaly stavět i na příkopech a za starým ohrazením, městečko rostlo, měšťané žili v poměrném blahobytu. Ale i do něho přišla občas disharmonie: roku 1666 stávkovali týden soukeničtí tovaryši, občas ničivě zasáhl požár, roku 1772 byl takový hladomor, že nestačil původní hřbitov kolem kostela a musel být zřízen další provizorní za obecním dvorem (u dnešní mateřské školy).

To se již pomalu dostáváme do období národního obrození, kdy sobotecký kantor František Kendík, děkan František Vetešník a kaplan Damián Šimůnek vychovali celou generaci nadšených vlastenců. Básník Václav Šolc, dramatik František Věnceslav Jeřábek, divadelník Josef Ladislav Turnovský, historik František Dvorský, budoucí pražský primátor Jindřich Šolc a další, to jsou jejich žáci, kteří proslavili své malé rodiště. A nejen oni, i jejich příbuzní a přátelé, kteří zde od 20. let 19. století hráli ochotnické divadlo, kteří v roce 1848 pochodovali v útvarech národní gardy pod praporem, jehož autorem byl Josef Mánes. Dnes je již všechny neznáme, ty drobné vlastence, šiřitele českých knih a novin – třeba purkmistra Aloise Šolce, který si vynutil, aby nadřízené úřady korespondovaly se Sobotkou česky, že si nebude platit tlumočníka!

A ubíhala léta! Byla založena Občanská beseda, Sokol, Sdružení studujících soboteckých, zpěvácký spolek Bendl, učitelská Budeč a další spolky. Dosloužila stará škola za kostelem, do níž začal ještě chodit nejslavnější místní rodák, národní umělec Fráňa Šrámek. Roku 1893 přivítala první žáky nová budova obecné a měšťanské školy.

20. století znamenalo velký stavební rozvoj města. Okresní úřad, peněžní ústavy, sokolovna, ale i oprava kostela a Humprechta, rodácký pomník na hřbitově (dílo národních umělců K. Pokorného a P. Janáka), elektrifikace, vodovod, silniční průtah, obecní dům a další stavby citlivě spojovaly starou zástavbu s novým životem.

Městečko mělo štěstí, že jeho rodáci mu byli věrní, i když žili a pracovali daleko. Pravidelně se sjížděli od roku 1882 na rodácké sjezdy a pomáhali, jak kdo mohl. Přijížděli i vzácné návštěvy – spisovatelé Svatopluk Čech, Jaroslav Vrchlický, Karel Čapek, Karel V. Rais, Ladislav Novák. Vracel se sem národní umělec, malíř Václav Špála i jeho syn Jan, narodil se tu vynikající houslista Jaroslav Pekelský i filmový historik ing. Karel Smrž, historik pojišťovnictví dr. Václav Peča, chemik dr. Bohuslav Raýman i lékař dr. Hynek Pelc.

Také v posledním období své historie doznává Sobotka velkých změn. Především se rozrostla připojením dříve samostatných obcí Čálovice, Kdanice, Lavice, Spyšová, Staňkova Lhota, Stéblovice, Trní a Zajakury. Přibyly desítky nových rodinných domků i domy státní a družstevní výstavby, celé nové ulice. Kolem města byl vybudován silniční obchvat, který vyloučil těžkou dopravu úzkými uličkami a zlepšil životní prostředí. I mnohá zákoutí města byla zkrášlena.