Historie hasičů v Sobotce

Brzy se ale situace uklidnila a vedení sboru se stabilizovalo, dlouhá léta v něm pracovali hostinský Josef Svoboda, městský tajemník Jindřich Maštálka, strážník František Vondřich, kominík Václav Mrskoš, hodinář Jindřich Lavický a obchodník Rajmund Kuchař. V roce 1891 zřídil Václav Mačenka kapelu Sboru dobrovolných hasičů v Sobotce, s níž se sbor zúčastnil i Zemské jubilejní výstavy a sjezdu českoslovanského hasičstva 15.-16. srpna 1891 v Praze.

Byla to vůbec doba sjezdů a slavností. V témže roce se sobotečtí hasiči zúčastnili např. svěcení obnovených pomníků z války 1866 za Kostí a svěcení nové stříkačky na Samšině, v roce 1892 se sbor (hudba, 30 členů s lampióny a 20 s pochodněmi) zúčastnil oslavy narození J. A. Komenského v Sobotce a uspořádal zde 8. září I. župní sjezd, na němž firma Smékal předvedla v Sobotce poprvé parní stříkačku, v roce 1893 byl 2. župní sjezd v Obrubech, v dalším roce se světila stříkačka v Domousnicích a v roce 1895 se 22 členů vypravilo do Prahy 11. srpna na další sjezd českoslovanského hasičstva.

Všední život sboru byl stále stejný - zaměřený hlavně na výcvik a dostatek financí na nejnutnější výdaje. Sbor měl v roce 1895 56 činných a 66 přispívajících členů, dalších 22 jich bylo v ochranném odboru. Za prvních 20 let činnosti se zúčastnil 89 požárů, měl 1 dvoukolovou, 1 čtyřkolovou, 2 přenosné a 2 starší stříkačky, 655 metrů hadic, 3 vozíky, 16 žebříků, 11 háků, 30 košíků atd. Ve prospěch sboru se hrálo i divadlo (např. v roce 1891 sehráli sobotečtí studenti ve prospěch sboru hry Ládi Nováka Telefon, Svatební noc a Z české domácnosti). V roce 1898 oslavil sbor slavnostně 25 let svého trvání. O jeho akceschopnosti se můžeme přesvědčit třeba slovy jednatele Václava Mrskoše, který napsal o požáru v roce 1899: "Dne 18. května o 6. hodině a 20 minutách svolává hasičská trubka členy sboru signálem Hoří v městě. Na to začali se scházeti členové sboru a vidno, že požár za obět si vyvoli čp. 17 Jana Žluvy. I vypraven narychlo stroj č. 1 s četařem Františkem Linkou, který zahájí činnost s jedním proudem hadic v 6 hodin, 40 minut. Při shlédnutí situace a nebezpečí požáru šíření, jelikož v momentu chytnulo čp. 21 Josefa Žemličky, nařídil vrchník stříkaček Josef Slavík dáti a připojiti dvoják s druhým proudem hadic. V tom vypraven stroj č. 2 a poslán jednatelem k rezerváru u domu p. Václava Zahrádky. Velení a akci záchrannou v nepřítomnosti pana velitele převzal podvelitel pan Jindřich Lavický. Nebezpečí dostoupilo výše, když chytly střechy pana Stašky a pana Báčka. V rozhodném tom okamžiku vrhli se lezci se Sedmidubským Františkem st. včele na ohrožená místa a s nebezpečím hrozícím životu podařilo se jim za přispění vody ony hořící domky zachrániti. Stroj č. 2 pracoval taktéž se zdarem maje dva proudy hadic natažené, takže o vodu nouze nebyla. Členů se k ohni dostavilo 41 a po nadlidském namáhání podařilo se oheň uhasiti v 7 hodin 15 minut, takže ostalo na oběti dvou domků čp. 17 a čp. 21, kde shořely jen střechy. Celá akce hájení trvala 1 hodinu. Psáno na pamět budoucím členům, by někdy vzpomněli předků svých a neohrožené hájení z lásky k bližnímu a majetku jeho."

I v novém století práce pokračovaly tradičním způsobem: letní cvičení, zimní teoretická příprava, schůze, slavnosti, požární dozor při tanečních zábavách a v divadle, župní sjezdy. Ale docházelo k lepšímu vybavení sboru. V roce 1901 byla od firmy Smékal z Prahy - Smíchov zakoupena dvoucilindrová parní stříkačka za 2 800 zlatých. 2. listopadu se konala hlavní zkouška již v Sobotce. Do funkce strojníka se zaškolili u firmy členové sboru Josef Šulc a František Břinda.

Mění se i některé tradice: od roku 1908 přestává účast sboru na církevních slavnostech, přestává se ze sborové pokladny platit 50 litrů piva účastníkům každého sborového cvičení, začíná účast na Husových oslavách atd. Trvá tradice divadelních představení ve prospěch sboru (1907 Zlato, 1908 Strakonický dudák aj.). A trvá i spolehlivá práce sboru. V jednatelské knize je třeba obšírný zápis o požáru u Karla Folprechta v Sobotce 14. června 1905, sbor se činně zúčastnil i likvidace velkého požáru v Oseku 28. září 1907, kdy vyhořelo 18 domů. Parní stroj se dobře uplatňoval, a proto strojník od Smékalovy firmy vycvičil v jeho obsluze v roce 1909 další členy.

V roce 1907 došlo rovněž ke schválení nově upravených stanov, sbor pak užíval nového názvu Sbor dobrovolných hasičů v Sobotce. Některé body nových stanov byly přizpůsobeny celozemským podmínkám.

Z významných slavností této doby se zúčastnili sobotečtí hasiči krajinského hasičského sjezdu v Mladé Boleslavi v roce 1912, téhož roku cvičili při oslavě 50 let trvání Občanské besedy v Sobotce a 6. června 1913 pořádali župní sjezd v Sobotce ke 40. výročí založení sboru.

Ovšem to již bylo v předvečer první světové války. Během ní odešlo z 50 činných členů 42 do pole, takže v hasičské činnosti bylo nutno zacvičit i mládež a členy Sokola. A po válce byla třeba co nejdříve obnovit činnost a dále řešit otázku starých a potřebných členů. Za tím účelem byl zřízen svépomocný odbor a sloučena pohřební pokladna s podpůrným fondem.

Tak se přiblížilo 50. výročí založení sboru. Bylo vzpomenuto velkou slavností o posvícení 26. srpna 1923 za účasti 25 sborů z župy i dalších hostí. Dopoledne prošel velký průvod od školy na náměstí, kde promluvili starosta města Gustav Maštálka, starosta sboru i župy Jindřich Maštálka, zemský hasičský dozorce Rafael Engelmann z Pecky a župní hasičský dozorce František Havlík z Vesce. Odpoledne se konalo cvičení a slavnost na louce pod Humprechtem, večer věneček. Této slavnosti se dožili i dva zakládající členové František Dvorský a Karel Jánský.

V r. 1926 zemřel starosta sboru i župy Jindřich G. Maštálka, do čela sboru je zvolen zvěrolékař Stanislav Böhm a ve výboru pracují další dlouholetí činovníci Jindřich Lavický, František Horčík, Josef Kubů, Jan Sedmidubský, Josef Šturma, Jan Linka, Josef Keller, Jan Hanuš aj. V roce 1926 se ustavuje samaritánský a ženský odbor a koná se slavnost obnovení členského slibu. Ovšem ženský odbor se dlouho neudržel a jen několik nejvytrvalejších žen působí v samaritánském odboru. Stejně tak družina dorostu, vzniklá v roce 1928, brzy zaniká.

Zlepšuje se stále vybavení sboru: v roce 1927 je zakoupen mechanický vysouvací žebřík, v roce 1935 začíná fungovat siréna, o rok později je zbudováno nové "leziště" u jatek náhradou za staré chatrné na Karlově.

 Předchozí strana            Následující strana