Historie hasičů v Sobotce

Jak vypadalo tehdější vybavení soboteckých hasičů, přesněji protipožární vybavení města? Jeho seznam se nám zachoval z 15. 5. 1851, zpracoval ho městský policejní dozorce František Macháček a citujeme ho v úplnosti:

Seznam nářadí obecních k hašení ohně patřících:     

Další větší požáry byly ve městě 30. 4. 1861 (7 domů v blízkosti dnešního sídla pošty), 5. 4. 1863 (4 domy pod náměstím směrem k Humprechtu), 22. 9. 1871 (6 domů mezi Karlovem a Březnem).

To je však již doba, kdy dochází k častějšímu zakládání hasičských útvarů, profesionálních sborů i dobrovolných spolků. Např. v Praze vznikl profesionální požární útvar již roku 1853, z dobrovolných sborů na našem území byl nejstarší německý v Zákupech z roku 1854 a český ve Velvarech roku 1864. V našem okolí je nejstarší hasičský sbor v Jičíně, trvá od roku 1870.

V Sobotce - tak jako jinde - vznikla myšlenka na zavedení hasičských cvičení v Sokole. Poprvé se o tom jednalo na výborové schůzi Sokola 4. července 1870. Návrh na zřízení hasičského odboru Sokola byl pak schválen na výborové schůzi 15. srpna 1871; členy hasičského sboru mohli být i nečlenové Sokola. Ovšem toto spojení nemohlo být trvalé a již v roce 1873 se začalo jednat o založení samostatného hasičského sboru. Byl zvolen prozatímní výbor (Jan Bakovský, Václav Dvorský, Hynek Frydrych, Jan Mach, Josef Pelda a Václav Šolc), zpracován návrh stanov a začal i nábor členů. Přihlásilo se jich 90, z toho 46 činných. 15. února 1874 byly schváleny stanovy a Dobrovolný hasičský sbor v Sobotce tak vstoupil do života. 6. března 1874 se sešla poprvé výborová schůze, sháněly se finanční prostředky (obec Sobotka dala 300 zlatých, okresní zastupitelstvo 100, velkostatek Kost 50, sobotečtí ochotníci 30 zlatých atd.) a 28. května nový sbor poprvé zasahoval při požáru v Trní. 28. června 1874 pak došlo ke slavnostnímu slibu členů nového sboru. Město bylo vyzdobeno prapory a slavobránami, prapory vlály i z Humprechta, na náměstí byla postavena tribuna, členové nastoupili v přilbách a s odznaky, které dodal sobotecký rodák, obchodník Josef Mladějovský z Vídně. Předsedou sboru byl notář Jan Mach, velitelem berní kontrolor Antonín Vrba, jeho zástupce městský tajemník Jan Pršín.

Jak rychle a nadšeně došlo ke vzniku sboru, tak brzy nadšeni ochablo - a po roce, když zemřel Jan Pršín, činnost zcela ustala. Obec si však uvědomovala, že existence hasičského sboru je nutná, a proto 18. prosince 1876 navrhla okresnímu zastupitelstvu utvoření hasičského sboru s okresní působností. K tomu nedošlo, ale již 19. května 1877 se z iniciativy městského úřadu sešla první schůze komitétu k sestavení nového sboru dobrovolných hasičů v Sobotce. Bylo to umožněno tím, že 16. května se oficiálně konala valná schůze starého sboru, který se dle stanov rozešel. Nový sbor měl brzy 62 členů, v pondělí navečer konal pravidelná cvičení, občas pochodová cvičení - a jeho činnost v Sobotce již nikdy nebyla přerušena. Předsedou byl zvolen obuvník Josef Jeřábek, velitelem hostinský Josef Svoboda, jeho zástupcem provazník Jan Linka, jednatelem a pokladníkem Josef Pícek.

Nastala pravidelná každoroční činnost, zahajovaná obvykle plesem a později maškarní merendou. V květnu na svátek sv. Floriána, patrona hasičů, se ráno šlo do kostela a pak se zahajovala pravidelná letní týdenní cvičení lezců i stříkačníků (to byli činní členové, dále se ke sboru hlásili i členové přispívající, později ze starších členů byl vytvořen sbor ochranný - ten hlídal vynesený majetek postižených i uhašené požářiště). Dalšími kolektivními návštěvami sboru v kostele byla slavnost Vzkříšení a Božího těla - při této se konávala na náměstí přehlídka požární techniky. Jednou za rok se odbývala valná hromada s volbami funkcionářů sboru, čas od času se delegace členů zúčastnila nějaké hasičské slavnosti v okolí - např. v roce 1880 svěcení hasičského praporu v Jičíně. Brzy pořádal sobotecký sbor i slavnosti své - letní týdenní cvičení bývala zakončována koncem září veřejným cvičením a věnečkem, 6. července 1884 se v Sobotce konal župní sjezd a cvičení hasičské Pojizerské župy turnovské spojené s rozvinutím praporu soboteckého sboru, s koncertem na Pečově zahradě a plesem. Spolkovou místnost měl sbor na náměstí ve staré radnici, zbrojnice byla stále u kostela, na Karlově bylo "cvičiliště" s lezeckou boudou, která bývala ovšem často ve špatném stavu.

Vůbec materiální zabezpečení bývalo největším problémem. Město, okresní záložna hospodářská i různé pojištovny sice přispívaly na činnost, ale většinu peněz musel sbor získat sbírkami, pořádáním plesů apod. I stejnokroje si museli členové platit ze svého. K tomu se občas přidávaly i osobní spory - tak není divu, že docházelo i k bouřlivým schůzím, rezignacím výboru apod. Přesto velká část členů sboru věnovala veškeré úsilí řádnému výcviku a prokazovala mnoho odvahy a statečnosti při požárech ve městě i v okolí. A těch bylo stále dost - jen za rok 1885 se vyjíždělo 7x. V roce 1886 mohl s trochou ironie konstatovat jednatel Josef Slavík: "Při požáru voseckém dovolím si podotknouti, že za zachránění usedlosti pana Švarce obdržel sbor od první české pojištovny dar 10 zlatých a od obce vosecké za přispění pomoci 30 mužů a 2 strojů veleznačný dar, jeden půlhektolitr piva ..."

Ale to již vznikaly i další hasičské sbory v okolí (1882 Dolní Bousov, Dlouhá Lhota a Markvartice, 1883 Obruby atd), a tak se od roku 1888 jednalo o ustavení okresní hasičské župy. Došlo k tomu v roce 1889 za aktivní účasti vedoucích činitelů soboteckého sboru Josefa Svobody, Františka Dvorského a Františka Vondřicha. Vedoucím činovníkem župy se brzy stal Jindřich G. Maštálka, jehož jméno později župa přijala.

V tomto roce se sobotečtí hasiči dostali i do literatury. Město totiž navštívil 5. května 1889 básník Svatopluk Čech a večer na Poště byl svědkem bouřlivé debaty, jejíž část zachytil ve dvou slokách básně Maloměstská idyla:

Tato slova mají skutečně reálný podklad, protože 14. dubna jednala mimořádná valná hromada sboru o rezignaci dosavadního velitele Václava Šolce. Jednalo se i o změně stanov a podpůrném fondu, z něhož by se vyplácely podpory starým a nemocným členům.

 Předchozí strana           Následující strana