Historie hasičů v Sobotce

Ale to se již blíží období 2. světové války. Od roku 1935 začíná příprava na protileteckou obranu, v roce 1938 se již nekoná plánovaný župní sjezd v Lavicích, v roce 1939 dochází k reorganizaci hasičstva. Sbor se od té doby nazývá Hasičský sbor Sobotka a spadal pod 1. okrsek III. obvodu 19. okresní hasičské jednoty Jičín. Byly přijaty i nové stanovy. K osvědčeným činovníkům přibývá Jindřich Rotta a učitel Miloslav Podhorský. Dosavadní předseda Jindřich Lavický je v roce 1939 jmenován čestným předsedou za 60 let aktivní práce ve sboru, v němž prošel veškerou činností od prostého člena až po velitele a předsedu. Ale dochází i k prvním represivním nařízením okupantů: příkaz k vyloučení nearijců, odstranění dosavadních odznaků apod.

Mnoho členů se zapojuje do odbojové činnosti. To vyžaduje i zlepšování výzbroje a dobrou připravenost členů k zásahu. Při výcviku se nacvičují i velmi náročné zásahy - třeba 23. 5. 1940 ochrana kostela a Humprechta. V roce 1941 kupuje sbor od firmy Smékal automobilní stříkačku se sanitní částí za 57 000 korun. 31. srpna byla slavnostně předána sboru a při té příležitosti se konala výstava hasičské techniky na náměstí. To mělo vliv i na získávání mladých členů, jichž v roce 1942 přístoupilo 27, mezi nimi i Jaroslav Havíř. Téhož roku se veškerý majetek sboru stal majetkem města. A tak 10. srpna byly předány: hasičská zbrojnice a leziště, automobilní stříkačka Škoda R 6, parní stříkačka, jednoproudová a dvouproudová ruční stříkačka, dvě staré stříkačky, lezecký vůz, třídílný posunovací žebřík a další drobná technika. 27. září 1943 zaznamenal kronikář pohřeb dlouholetého člena sboru Josefa Šturmy. Pohřeb byl vypraven z hasičské zbrojnice, "kde zemřelý trávil většinu volného času", doprovodilo ho 47 členů.

V této době byl také prozrazen hasičský odboj a okupanti zatkli postupně mnoho jeho činitelů. Z našeho okolí to byli např. přední funkcionář Zemské hasičské jednoty Emil Karpaš ze Hřmenína, okresní velitel Leopold Švandrlík, obvodový velitel Václav Voves, okrskový velitel Miloslav Podhorský, dále učitelé Josef Kozák, František Vojtíšek aj. Většina z nich byla vězněna až do květnové revoluce, ale na jejich místa nastoupili jiní a v květnu roku 1945 se i sobotecký sbor aktivně zapojil do pořádkových hlídek, při nichž byl 5. května postřelen člen sboru Josef Kopecký a 8. května zastřelen Jaroslav Havíř. 9. května se sbor zúčastnil záchranných prací při likvidaci německého náletu na Mladou Boleslav.

Po revoluci získal sbor nový velký požární stroj Mercedes HV 15 a svou dosavadní automobilovou stříkačku předal markvartickému sboru. Škoda jen, že zároveň bylo rozhodnuto o likvidaci starých historických stříkaček. 12. 11. 1946 výbor rozhodl, že staré dvě stříkačky se rozbijí, všechny tři staré navijáky rozmontují. Bylo provedeno v roce 1948 a v roce 1951 byl rozebrán a předán do sběru i starý parní stroj. Místo toho koupil sbor ještě přenosnou motorovou stříkačku (18. 9. 1949).

Mnoho členů se odstěhovalo do pohraničí, ale na jejich místa přišli mladí a brzy byli opět dobře vycvičeni. To se projevilo třeba 27. září 1946 při požáru hradu Kosti, kdy ve 12:50 hod. byl vyhlášen poplach a ve 13:40 již sobotecká stříkačka pod velením jednatele sboru Josefa Jindry chrlila vodu a významně se podílela na zachránění vzácné památky. I velký požár obecních stodol 6. 9. 1948, zapálených bleskem, byl za asistence 14. požárních sborů zdárně zlikvidován.

Také další činnost sboru opět vjela do starých osvědčených forem. Jen v roce 1946 se sbor zúčastnil 10 velkých oslav, ale přibyly i úkoly nové - žňové hlídky, čištění koupaliště atd. Josef Jindra zpracoval v roce 1947 požární plán města, byly pořádány odborné exkurze (18. května 1947 k požárnímu útvaru v Praze, 1. června 1947 k požárnímu útvaru do Liberce atd.). V roce 1949 byla na hasičské zbrojnici odhalena pamětní deska Jaroslavu Havířovi, dílo akad. sochaře Václava Hlavatého. Do vedení sboru přicházejí mladší pracovníci: Václav Lavický, Václav Kyncl, Josef Jindra, Josef Oplt, Oldřich Černý, Antonín Hoffman, Václav Kolumpek, František Staška, později Václav Bašus a Stanislav Chrpa.

 Předchozí strana           Následující strana